Na politiku se nadává

Nepamatuji navzdory svému pomÄ›rnÄ› dlouhému životu dobu, kdy by se na politiku nenadávalo. Nadávalo se na ni i tehdy, kdy jsme svou politickou reprezentaci veÅ™ejnÄ› vychvalovali až do nebes, což bylo logické, protože se tak dÄ›lo v dobách, kdy se jediná vládnoucí strana chválit musela, nechtÄ›l-li mít ÄlovÄ›k nepříjemné oplétaÄky s vrchností. A dnes, kdy už si můžeme říkat pomalu vÅ¡e, co jenom říkat chceme, je kritika (vÄetnÄ› té nekonstruktivní) naprosto běžným úkazem. Nadáváme na prakticky jakékoliv politické rozhodnutí, a to bez ohledu na to, kdo ho uÄiní a jaké je. Na vÅ¡em najde aspoň nÄ›kdo nÄ›co, Äemu se nÄ›co vytýkat dá.

Politici mohou schválit cokoliv, mohou mluvit jakkoliv, a vždycky se nÄ›koho dotknou, nÄ›komu se znelíbí, nÄ›komu nejsou po chuti. Protože vládnou notnÄ› různým lidem. A co jeden slyší a akceptuje rád, to jinému klidnÄ› i naprosto zásadnÄ› vadí. Když jsou politici rozdávaÄní, snese se na nÄ› vlna kritiky, zejména ze strany tÄ›ch, jimž se nelíbí ožebraÄování celého národa prostÅ™ednictvím ruinování státního rozpoÄtu, když jsou tito v zájmu rozpoÄtu a naší budoucnosti skoupí, odnesou to od tÄ›ch, kdo si zvykli žít na státní náklady a kdo rádi stojí s nataženou rukou, až jim tatíÄek stát nÄ›co dá.

Když nás uvrtají politici do svazku s jednou mezinárodní strukturou, odnesou si to od tÄ›ch, kdo by chtÄ›li patÅ™it k jejímu protipólu, když se podepíše jakákoliv smlouva, najde se nÄ›kdo, kdo se cítí být poÅ¡kozen. A podobných důvodů ke kritice tu je! Tolik, že se žádný politik už z principu nemůže zavdÄ›Äit. Nejlépe by zÅ™ejmÄ› dopadl, kdyby nedÄ›lal nic, protože kdo nic nedÄ›lá, nic nezkazí, ale souÄasnÄ› by si to schytal za to, že je líný.

A tak politikům není co závidět. Protože jsou pro nás těmi nejhoršími. A to ani nemluvím o tom, že jsou placení lépe než prostý lid. A to v této zemi neodpouští nikdo.