Co bychom byli bez nepřítele?

Za sametové revoluce a po ní se tolikrát hlásalo, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí! A jak jenom jsme se těšili, že k tomu snad dojde! Jenže dnes už by se skoro chtělo říci, že pravda to prohrává i nadále na celé čáře a ani s tou láskou to není nijak slavné. Lže nám snad každý, kdo z toho může mít aspoň minimální prospěch, a co se lásky týká, nejsme na tom o mnoho lépe. Ba dalo by se skoro říci, že tu musíme mít nějakého toho společného nepřítele, ať se děje, co se děje.

A kdo v naší společnosti k takovým nepřátelům patří? Vím, že bych minimálně něco z toho neměl říkat a psát, ale napíšu to. S vědomím toho, že si tím nadělám dost možná další nepřátele.

Když to vezmeme od poloviny minulého století, byli našimi nepřáteli Němci. Při tom, čeho se na nás dopustili za druhé světové války, se tomu ani nelze divit. Jenže to už by mělo být minulostí. Válečná generace už skoro vymřela a nastaly jiné časy. Jenže pro mnohé z nás jsou Němci nepřáteli i nadále. Třeba ne proto, co se odehrálo za války, ale pro to, co pamatujeme a známe vlastně dodnes. Závidíme jim lepší životní úroveň, vyšší platy, větší renomé ve světě, větší politický a ekonomický vliv na Evropu a svět. A to malí lidé nedokážou přenést přes srdce.

Dalšími dost obvyklými nepřáteli jsou dlouhodobě Romové. Ti z přesně opačného důvodu. Traduje se o nich, že nepracují a jen parazitují na sociálním systému, že se živí děláním dětí a jsou s nimi jen potíže. A tento názor je hodně zakořeněný, byť známe i solidní Romy a našince, kteří žijí hůř než ti nejprimitivnější cikáni.

Nejpozději od osmašedesátého roku nemáme rádi Rusy. Nebo tehdy Sověty, ale ti byli vedeni Rusy, a tak hlavně Rusy. Kterým nemůžeme odpustit to, co naše starší generace pamatuje na vlastní kůži, tedy okupaci, po které tu ‚spřáteleně‘ zůstali další víc než dvě desetiletí.

A dnes kdekdo z nás nemá rád Ukrajince. Osobně nevím proč, protože ze všech migrantů, kteří k nám mohli přijít, jsou tito nejsnesitelnější. A osobně neznám nikoho, kdo by s nimi měl zásadnější problémy. Ale… Ale my Češi prostě nějaké nepřátele potřebujeme. Nevím proč, ale jsme tak nastavení. a když není nikdo jiný, i Ukrajinci se hodí. Nebo Evropská unie. Nebo… To je vlastně jedno. Hlavně že se máme proti komu stmelit. A kdo z nás se nestmelí, stává se logicky nepřítelem.